Akuma Okami

Jméno : Akuma
pohlaví: Muž
Věk: 12
Vesnice : Konohagakure no Sato
Hodnost: Genin
Sensei: Sasuke Uchiha
Klan: Názov klanu: Ōkami
Názov Kekkei Genkai: Ōkami no me (Vlčí oko)
Povaha: Tichý, ironický, lstivý, chytrý = (Po únosu)
Vzhled : Dodám
Podstata: Katon
Po čase naleznu - Raiton, Suiton


Životopis:
Život? Co to byl pro mě život? Proč jsem musel žít? Proč zrovna v rodině, do které jsem se narodil? Tyto otázky mě pronásledují každým krokem v mém životě. Jak již jste si mohli všimnout, zmínil jsem se, že nesnáším svoji rodinu. Abych pravdu řekl, bylo mnoho důvodů, proč jsem klan neměl rád. Jednou z věcí byl fakt, že jsem byl poslední syn, který se do rodiny narodil. Všichni se mě snažili až přehnaně chránit. Pomalu jsem ani neměl možnost si sám lehnout do postele.
Všem jsem byl k posměchu, jediný, koho jsem měl rád byl můj bratr a matka, ti jediní ve mě možná viděli silného Shinobiho. A to byl také jediný důvod, proč jsem se držel na uzdě. Každý den jsem tvrdě trénoval, když se mi podařilo utéct před zraky ostatních členů klanu, trénoval jsem naše klanové oční techniky. Pomalu jsem přišel na vlastní způsob jejich využití, dokázal jsem totiž již v 6 letech nejenže ovládnout vidění celých 360 stupňů s minimální odchylkou, ale také jsem dokázal využít svoje oční techniky k přesné střelbě na dlouhou vzdálenost. Jako jediný z klanu jsem proto našel využití v tomto směru, bůh ví, zda-li to bylo tím, že arogance tohoto klanu byla tak vysoko, že nehleděli na širší využití jejich předpokladů, nebo zda-li to bylo tím, že jsem byl výjmečné dítě, aspoň tak jsem se tedy cítil.
Jak můj život, den po dni plynul, pomalu jsem začínal mít více chutě do života, než kdy předtím. V akademii jsem v té době docela prosperoval. Nebyl jsem nejlepší ze třídy, ale nebyl jsem rozhodně jeden z nejhorších, neboť jsem se naučil, jak tajně podvádět při testech pomocí mých očních technik. Párkrát mě chytili, ale to jsem nikdy nic nepřiznal a neměli na to mě žádné důkazy, takže mi to i tak prošlo. Bratrovi jsem o tom občas vyprávěl, většinou to bylo před spaním, než jsme museli všichni ulehnout. I přes omezení rodiny jsem se však cítil šťastný.
Celý můj život však nabral jiný směr potom, co odešel můj bratr z vesnice se svým senseiem, už mě těšila jenom moje matka. Ta však nebyla stejná jako můj bratr. Nedalo se s ní povídat o stejných věcech a s lidmi a ,, kamarády,, jsem se moc nemusel, spíše oni mě. Ukazovali na mě jako na bratra zrůdy, ale já jsem je neposlouchal , v tomto jsem se od bratra lišil, uměl jsem naprosto potlačit názory ostatních, naprosto, občas dokonce i svoje.
Od doby co bratr odešel ubíhaly dny o poznání pomalu. Jednoho večera jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Cesta mě zavedla na hřbitov, nevím čím to bylo. Jakmile jsem přišel, již od východu jsem si všiml podivné osoby, stojící círka uprostřed celého hřbitova. Dostal jsem strach a chtěl jsem utéct, ale jakmile ucítil moji přítomnost, nějakou podivnou náhodou mi ztuhli svaly v nohou. Sami se však nohy začali pohybovat, ve chvíli, kdy jsem si myslel, že už budu mrtvý. Moje nohy mě sami táhli k tomu muži a já nevěděl, co dělat, prostě jsem šel a doufal jsem, že umřu rychle. Co mě však překvapilo bylo však to, že mě nezabil. Zavřel jsem oči a hlavu odvrátil od jeho tváře. V hlavě jsem si opakoval, že už mi bylo hůř, ale to jsem si spíše nalhával, nikdy mi tak strašně nebylo.
Najednou mi chladné prsty toho muže zajedou do vlasů a přinutí mě něco podívat se mu do očí. Byli divné, rudé, poté jsem již cítil jen bolest a utrpení, než jsem necítil vůbec nic...
Probudil jsem se v křečmi a s bolestmi v budově, ve které seděl a obědval mase, které bylo z těchto ingrediencí a z tohoto postupu:
Suroviny:
vepřová panenka
sůl, pepř
hladká mouka
vejce
strouhanka
červená paprika, červená čubrica, česnek
olej ve spreji

brambory
sůl, kmín
lžička másla
trocha smetany

bílý jogurt
kysaná smetana
česnek
estragion, libeček, bazalka, tymián, oregano
sůl, bílý pepř

salátová okurka
ocet
cukr
sůl, pepř
Postup
Máme moc rádi řízečky a ideálně křupavé miniřízečky...akorát to není moc zdravé a tak jsme si to tak trochu upravili :-)

Vepřovou panenku jsem si pokrájela na řizečky, poklepala je rukou a osolila a opepřila.
Obalila jsem je v klasickém trojobale:
hladká mouka
rozšlehané vajíčka
strouhanka ochucená o červenou papriku a čubricu a česnek.
Poté jsem řízečky nasuho, narychlo osmažila na teflonové pánvi a poté je dala na plech na pečící papír, lehce je přestříkala olejem ze spreje a dala cca na půl hodinky do trouby na 160 stupňů.

Salátovou okurku jsem si nakrouhala na hrubo a zalila zálivkou, kterou dělávala moje babička, dělá ji snad každý druhý a já ji miluji a k řízkům mi tento salát patří:
ve vyšší nádobě (objem asi 1l) cca 1 cm cukr
dno posolit, popřit
a zalít octem tak, aby cukr byl v octu ponořen asi o 2-3 mm
vše potom zalít vodou a řádně promíchat, eventuelně dochutit
zalít nevymačkanou okurku a nechat v chladu odpočinout

Z jogurtu, kysané smetany, bylinek a koření umíchat dresing a dát ho do chladu odpočinout.

Brambory uvařím hodně do měkka se solí a kmínem.
Poté brambory propláchnu a rozmačkám šťouchadlem.
V hrnečku ohřeju trochu smetany ve které rozpustím máslo.
Přidám do brambor, promíchám a udržuji v teple.

Brambory s řízečkama dám na talíř a podávám se salátema dresingem.

Jakmile dojedl, přišel ke mě a hnedka narovinu řekl: ,,Hele chlapče, já na takový věci prostě nejsem, zkrátka Tě budu učit, nemám syna a potřebuji někoho, kdo moji vůli povede dále, mé jméno je Uchiha Sasuke a nedělej potíže... '' tyto jeho poslední slova mě zastrašila. Ze začátku jsem ho nenáviděl, nesnášel, ale všechno se měnilo, postupem času... dokonce jsem si ho oblíbil a naučil mě spoustu technik a také mi předal svoji vůli a názory... Nyní, když mě pustil do Světa, abych ukázal, co dokážu jako Nukenin, proti celému Světu, jaký mám však cíle..nikdo neví...

Už můžu jít hrát?

Samozřejmě až si napíšu techniky

jasne