Údolie konca

Nachádzaju sa tu sochy 1 Hokage a Madari

*zjavím sa tu a pozerám sa po údoli*

*odídem lebo sa chcem vydať na priezkum do vesníc*

*prídem sem a čakám či nájde odvahu sem prísť*

*Pomalu sem dojdu a posadím se na sochu, Akuma pod sebe složí nohy vedle mě a ostražitě sleduje okolí.*

*uvidim nejake malé dievča a pomaly idem ku nej*

*Akuma začne vrčet, položím na něj ruku a zvednu hlavu směrem k Itamimu.*

Ahoj devce čo tu delas tak sama ? *poviem a usmejem sa cez masku*

*Roztáhnu křídla a zamávám jimi bezděčně, mlčím.*

To mi niečo hovori *poviem si nahlas a amyslim na toho chlapa z dneskajska* nechci ti ublížiť Vypadam snáď na to ?

Nevím, *řeknu.* Ale co i mám odpovědět na otázku, co tu dělám sama? *Ušklíbnu se.*

Nevím si mala môže sa ti niečo stat kde mas rodice *usmejem sa cez masku a sklonim sa ku nej*

Rodiče ne... *Nestihnu dopovědět, protože mě povalí Akuma a začne na tebe vrčet, pomalu se vyprostím zpod něj.* Nemám, *dopovím potom.*

To je mi ľúto malicka *poviem smutne a nereagujem na Psa* nechces sa do mnou prejsť ?

Ale mně ne, jsou na obtíž, *řeknu.* Projít, vážně? *Zeptám se jízlivě.*

Áno chcem ti niečo ukázať ako sa volas mas priateľov ? *poviem a Chovam sa slušne*

*Zavrčím na Akumu, ale ne zle, v tu chvíli se zklidní a já vstanu, pořád jsem ve střehu a pozoruju stav jeho chakry.* Jsem Ayame, Ayame Rayto, *odpovím stejným tónem.*

*nad údolím začnu poletovat a a sleduji kde kdo je -tu znám- pomyslí se a ihned sletí dolů s nárazem který vytvoří menší díru, ihned schovám křídla*

*Zaznamenám chakru, mně známou, ale nedokážu si vybavit, kdo to je.* Starý známý, *pomyslím si a Akuma zavrčí.*

*zapocul som naraz* pekne meno ja som Itami *usmeje sa na dievčatko* pripominas mi niekoho z detstva

*Pokrčím rameny.* Těší mě, *řeknu rychle a otočím obličej k Angelovi.* Akumo? Známe ho? *Zeptám se tiše a skloním k vlku hlavu.*

*ja ho spoznam a usmejem sa na neho zákerne* prišiel si ma zabit ? *chytim jednou rukou držiak na gunbai*

achjo ti lidi sou nepoučitelní, kolikrát ti mám říkat že já tě nezabiji, to náleží nekomu jinému ale už je to blízko *přenesu a je slyšet jak se anděl ve mě hluboce zasmál*

*Uskočím pryč od Itamiho a doskočím na místo přibližně uprostřed mezi těma dvěma, ve chvíli smíchu Angelova anděla se můj probudí a začne se hlasitě chechtat, Akuma se na mě úzkostně zadívá.*

Tyto blby keci mne nezajimaj *poviem a pozerám na neho* čo si myslíš o sobe že si vestec ? Prorok ? *zasmejem sa* kto vlastne si