Jazero v údoli konca

Jejich pořvávání mě vzbudí a říkám si 'o co jde?' Pak si všimnu toho otravy, nějaké malé holky a jakéhosi démona kteří vedou hlasitou diskuzi. Tvářím se mrzutě a opírám se v sedu o kmen jednoho stromu.

*roztáhne křídla a odletí*

Křídla? To je docela dobrý... Řeknu si a pozoruju osobu při odletu.

Křídla... To není to jediný, co mají, *řekne anděl a ušklíbne se ve mně.*
Co to zase děláš? *Zeptám se ho v duchu.*
Plním povinnosti démona, musíš mě za to nenávidět! *Začne mi působit bolest, ale na sobě to nedám znát.*

Hm?? Ta holka mluví divně... Zamrmlu si pro sebe když uslyším hlas démona.

( twl, to se tady dneska v tomhle topicu táhne s těma postama XD )

Co tak čumíš? *Zeptá se démon Hitsumara, načež se bezmocně rozhlédnu, na koho asi může mluvit, ale marně...*

Ééé? Zadivím se, když ta holka má divný hlas, mluví na hrubě a ještě se na toho koho oslovuje ani nedívá.

*Chytím se za hlavu.*
Mohl bys laskavě už držet h*bu? *Vykřiknu a pomalu dojdu k jeho "kleci" (v duchu).* Chovej se jako Démon Smrti, měl by ti jít příkladem!
Ty mě máš co poučovat, radši nebuď takovej slaboch a trénuj! Nebudu ti tady panáčkovat jako Andělíček tvýho brášky! *Vyhrkne Anděl Temnoty.*
Gomennasai, *řeknu nahlas se sklopenou hlavou, dopadnu na kolena a zadívám se na zem.*

Neomlouvej se, to je v pohodě. Zatvářím se mile, ale stále udiveně. Pak se otočím a jedním skokem dopadnu dál na jednu větev pár metrů nad zemí. Má dva hlasy?? Ptám se jen tak v duchu.

*Vstanu a podle Hitsuovy chakry zjistím, kde se přibližně nachází. Narostou mi křídla a já doletím na hladinu jezera, očima tupě zírajíc na vodu.*

*Posadím se na jezero, které už je částmi zmrzlé, nakonec vstanu a chvíli stojím na místě se zavřenýma očima. Potom si ujasním polohu podle Hitsumarovy chakry a dojdu k tomu stejnému břehu.*

*Akuma za mnou doskáče, posadím se pod jeden strom okolo, položím mu ruku na hlavu a on mi přinese klacek.* Vážně? *Zeptám se se smíchem a hodím mu klacek dál, jenže on spadne do jezera. Uslyším jen šplouchnutí a potom jen klidný krok přicházejícího Akumy, který klacek nemohl přinést.*

Pozoruji je a přemýšlím jestli to tam hodila naschvál, omylem, nebo je prostě slepá už podle jejího dřívějšího chování. Utrnu klacek z větve a přemýšlím že bych to té zvěři hodil. Jenže mě nezná, tak sem se rozhodl klace dát té dívce. I s klackem pomalu jdu k té dívce a vlku, kroky dělám pomalé aby se po mě nevrhl. (____ to jestli chceš klidně dopiš, že nějak reagoval. Jak chceš . ) Dojdu k ní a klacek držím v ruce. Druhým koncem trochu pošmatrám v její dlani aby poznala že je to klacek. Při tom nevyslovím ani hlásku. Trochu se usměji a vidím že oči má zavřené. Dojde mi, že je asi vážně slepá. Je zvláštní že tu taklhe je sama... Zamyslím se.

*Otevřu oči, když ucítím dotek ve své dlani. Trhnu sebou a otevřu oči, které jsou bílé.* A...Arigato, *řeknu potichu, načež Akuma jen dojde blíž a sleduje bystře Hitsumarovy zbraně.*

*Posunu se o pár centimetrů dál od ninjy a moje ruka instinktivně sáhne zespoda na pochvu s katanamy.*

*Akuma přijde ještě blíž a zavrčí, když položíš ruku na mou ruku. Střídavě se dívá na tvou ruku a na tebe, poodhalí tesáky.*

*Akuma dál sleduje Hitsumara, já zaslechnu řinčení zbraní, ale vzhledem k tomu, že Akuma nevrčí, vím, že to nebylo myšleno útočně.* Kdo... jste? *Zeptám se naléhavě.*

Ptáš se mě na jméno? Odpovím otázkou.

*Pokrčím rameny.* Tak obecně, *odpovím.*