Vstupná brána

Protoze mi pratele mne zradily jako napríklad tenhle odpad a nektery šou mŕtvy *zakricim*

My jsme byly přátelé? Nahnu trochu hlavu do strany.

*smutne sa pozrie na Hitsua a aktivuje MS pozerá mu do oči a v ruke sa mu tvorí chidori*

*vystriem obydve ruky s ktorých začne vystrelovat chidori v podobe meca priamo do jeho hrude a potom zmizne v kamui*

Um, asi jsem ho nějak urazil. Řeknu si a jdu k tomu druhýmu s rukama v kapsách. Vzkaž mu ode mě omluvu, nebo tak něco. Obejdu ho a jdu do vesnice.

Kdyz mi cosi rekne ten chlapec *jo jo dobre *usmeju se a pak usnu na svich kridlech

(Omlouvám se že to píšu takhle pospolu, ale nechce se mi to ponatahovat po několika místech najednou.)
Ryuu Ōkami
*došel jsem až ke dveřím, s potem na čele, že mi asi vrazí a já odetím na míle daleko jsem se odhodlal zaklepat, nakonec jsem ale lehce ťuknul a otočil se* Nemá to cenu, a rozhodně to nemá cenu teď *s těmito slovy jsem se odkulhal pryč z domu a vydal se do ulic, lidi si mě prohlížely, ale už úplně jinak než když jsem byl malý, koukaly na mě doslovně jinak, hůř, jako kdybych byl něco eště horšího .. nijak jsem to zase neřešil a tak jsem se to snažil negovat, potácel jsem se dál až k bráně k de mě čekala partička ninjů, něco mi řekly a potom, protože mě dlouho neviděly řekly že už nejsem ninja Konohy, vzal jsem to, ale potom udělaly něco, co dělat neměly, strhly mi z čela čelenku, rozzuřilo mě to jako nikdy, čelenka pro mě byla poctou, nečím co nesmím stratit, něčím co na mě bude dohlížet když né rodiče, když mi jí strhnul, opětovně jsem mu chytl ruku a vyhrklo ze mě chladným hlasem* Ksoo, o co se to sakra pokoušíš? Hm? *větu jsem ale dokončil úplně jiným hlasem, hlasem kterým jsem snad vživotě nevydal ani hlásku, byl to krutý a přitom vysměvavý hlas, jako bych se mu těmi slovi snažil vysmát, kdybych to chtěl usnadnit řekl jsem to psychopatickým hlasem, další věc která u mě byla neobviklá bylo to, že jsem mu ruku silně stiskl, ti ninjové se začaly nervovat ale já se jen přitrouble usmíval, začaly křičet, lidé začaly utíkat když kolem mě chakra září, v tu chvíli už se projevil Kyuubi kterému se mé chování líbilo, bylo to něco na co řekal, chvíle kdy se semnou spřátelí a zničíme společně svět, věděl že budu jednou silný ninja, a že žáby mi zůstanou věrný a že já budu věrný časem jemu, proto mi dal tu sílu kterou ty otravné ninji porazím, ve chvílce jsem lehkým obratem stál za ninjou, ale zády k němu, jeho hlavu jsem pevně držel oběma rukama a nakonec jsem trhnul, ano, předpokládaly jste správně, tomu "ninjovi" jsem zlomil vaz, následoval další, ten už se ale dal na útěk, bylo pro mě lehké šlehnout po něm ocasem, to jsem také udělal, přitáhnul jsem ho k sobě, poté jsem ho chytnul za límec a vyzvedl ho do vzduchu, snažil se kopat, to ale bylo k ničemu, proti mé síle, oči mi krvavě leptaly jeho zrak, když se do nich podíval, a tak se rychle ohlédl, v tom jsem já, znova tím vysměvavím, smějícím se celé této ubohé vesnici vyslovil* Copak, nelíbím se ti snad? Hm?, o něco tě poprosím, vyřiď Hokage že jsem tu byl, a dej jí tohle *vytáhnu jsem z baťohu šátek, v něm ale něco bylo, bylo to tvarované a připomínalo to zvíře, byl bílí, ale zakrvácený (ten šátek), proto to vypadalo jako zubožené zvíře (Ano, pokud jste četly můj minulí post, moje postava má od teď něco jako 2 osobnosti ) * Ona už bude věděť kdo jsem *pousmál jsem se a pustil ho k zemi a podíval se na bránu* Heh, chce to rekonstrukci ... Nebo spíš bude chtít *znova jsem se pousmál a vytvořil klon, který mi v roce utvořil rasengan, než jsem vykonal poslední krok, prozatím poslední krok v této vesnici, chytnul jsem čelenku a stisknul jí tak pevně, že po ní začala stékat má vlastní krev, rozeběhnul jsem se proti bráně a zasadil do ní ničivou ránu, takže se celá zřitila, poté jsem odešel, opodál jsem se zastavil a vrátil se do "normálu", co já vím, možná je normál má druhá polovička, prozatím jsem ale častěji v této verzy, pohlédl jsem na své ruce a zhrozil se, krev se zředila s kapkama krve a já jen sledoval jak stéká na zem* C-co jsem to udělal? Teď už se v konoze nemůžu ukázat, a hlavně se nemůžu ukázat na očích Namine *řekl jsem skleslím hlasem a odešel, než jsem odešel zakřičel jsem na celou konohu* Sayonara ... Namine-sama, a vy ostatní ...

*Cíti stopy Ryuuovej chakry.. Cíti aj jeho vôňu, takže hneď vie, kam má ísť.. Lenže keď príde na miesto výbuchu, už je neskoro..* Čo sa tu stalo?! Kde je Ryuu..? *kričí po strážiach,* Ryuu? Ten prcek, ktorý pred nejakou dobou ušil z dediny? To bol on?.. *stráže sú úplne mimo, jeden z nich jej dá do rúk šatku, v ktorej je akési zviera,* M-midori.. *prekvapene sa pozerá na zohavené telíčko malej veverice,* Takžee.. Si sa vydal svojou vlastnou cestou..?.. *povie si v mysli. Vezme krvavú šatku a vevericu podá strážam,* Dajte ju vypchať a prineste mi ju do koncalárie.. *otočí sa na odchod* A vystavajte tú bránu z nejakého normálneho materiálu!!! *zakričí po nich, keď už je ďalej od nich..* Ryuu, ty hlupáák.. *v ruke stíska šatku a po tvári sa jej skotúla slza.. Najprv len jedna.. potom druhá a tretia..*