Údolie konca

Hm áno *približuje sa ku tebe ale nevidis zadnou známku agresivity*

Protoze lhare na tomhle svete nikdo nepotrebuje *chytam ručku na katane a približuje sa*

Lháře ? Když jsi říkal že bojujete proti zlu, tak mi to přišlo taky divné. Jsem ve stejné pozici.

Hmm každy se jednou splete *zasmeje se hlasno* a aspoň ja nebojuju pro temnotu a jeji stránky *vytiahne katanu a pevne drží*

*zdvihnem zbraň vysoko nad hlavu a vysokou rýchlosti svihnem po tobe mecom a tesne nad krkom zastanem* nestojis mi zato *poviem dám si zbran tam kde bola a odchádzam*

Chm. Zabručím.

To je blb. Zvedám se a vyskočím zase na sochu Hashirami.

Ryuu Ōkami

*znova po tak dlouhé době pomalým belhavím krokem, podepírajíc se holema pomalu přicházím sem, trošku očarován prášky se pokouším pozorovat lidi,pokud tu nějaký sou ... prášky mi někdy vytvoří bludy ... které ani nepostřehnu .. , překvapuje mě že vůbec stojím na nohou, po tom "bombovém" útoku toho blonďáka co vypadal jak holka* Asi sloužil tomu s maskou ... Co si myslí že spasí svět ... *řeknu si v hlavě a belhavě mířím k vodě, poté se zastavím a podívám se nahoru, na 2 hlavy velkých soch* Heh ... Třeba tu jednou budu já *řeknu ironicky a z hluboka se zasměju, v tom vyprsknu krev* Sakra .... Gehehehe *polknu a snažím se vnímat okolí, což de těžce ... nakonec ale ucítím zbytky chakry nějakých 2 neznámích osob, samozdřejmě díky kg* Ōkami no Me! *pozoruju kam vedly jejich poslední stopy, najednou ale zmizely* Co to?! Heh ... *podpírajích se holema se dostávám blíže k soše Hashirami* Hé ... První Hokage .... *vzhlédnu k hlavě sochy* Hokage-sama ... Jednou se také stanu Hokagem, jako vy ... A budu chránit to na čem vám tolik záleželo ... taktéž splním Narutovo sen stát se Hokagem, a Hokagem se stanu místo něj ... Neboj se ... *zasměju se a opřu se o jeho mohutnou nohu, hole hodím kus ode mě a schrnu se na zem* Fůha .. Byla fuška sem dojít..

// Kdyžtak na mě nereaguj, už tu nejsem. Jenom jsem pak psal k jezerům.

(pohoda ... ani jsem nevěděl že tu si ... )

// Aha, no měl jsem post hned předtím tvým velkým.

*objavím sa tu*

Ryuu Ōkami

Hé? ... Kdo to je? *řeknu si pro sebe když vidím někoho cizího* Nějaký ninja z vesnice? Nebo snad nukenin? snad to není někdo zlý a konfliktní .. nechce se mi bojovat ... *říkám potichu a přitom koukám na něj, poté se podívám na hole* Kdyby něco, ony mne ochrání ... *zasměju se* Hmpf ... Vypadá drsně ... ale taky docela pohodově ... Ááále ... nevypadá jako nějakej starej mrňous .. spíš tak kolem 30 ... Mohla by s ním být sranda ... Třeba bychom se mohly skamarádit ... a pokecat .... *usměju se* H-héj ... tý! ... Kdo jsi? *zeptám se míhavě a vytáhnu z kapsičky čutoru, lehce si usrknu a poté jí dám zase do kapsičky* Si jen nějaký kolemjdoucí? Nebo sem chodíš často? Á ... odkud si?

Heh ... Neodpovídáš ? No dobře ... *řeknu si pro sebe když stojí jako sloup...., neodpovídajíc ..., stojíc jako socha ..., pomalu se začnu zvedat, podepírám se sochou a sunu se nahoru po zádech ... no, když už skoro stojím sjedu zase na zem* Ksoo ... Takhle to asi nepůjde ... *zavrčím a podepřu se holema, pomalu se zvedám a přitom se dál podepírám o nohu sochy* To už je lepší *uchechtnu se když stojím podepírajíc se na nohou, 4 nohou když počítám hole ... Pomalým belhavím čtyř nohým krokem du podél řeky a sleduju hypnotizovaně svůj odraz* Jaká to hnusná tvář .. *zasměju se a pokračuju, v tom klopýtnu o kamínek a spadnu na zem, začne mě něco šmátrat na zádech* Heh, co to? *v tom to ze zad seskočí před mou hlavu, upírám na to zrak a potom si vzpomenu* Háá! Ty si ta veverka co mě chtěla zabíít! *řeknu skřehotavím hlasem a ona mi začne šmátrat ocas o nos, já začnu pšíkat* Přestaň! *zavrčím a převalím se na záda* Tohle bude těžší ... *přesunu své tělo do sedu, znova se podepřu holema a pomalu podpírajíc se o ně vstávám* Thák ... *vstanu a dál se podepírám, potom upřeně kouknu na veverku* Zmiz .. *šlehnu po ní lehce holí a znova spadnu* Aaaaaaa! To néééé! *zakříčím na celé údolí* Tohle je na nic ... *veverka mi skočí na břicho a kouká na mě* Asi chceš jít semnou co? *usměju se* Z nás ale přátelé nebudou *zamračím se a znova si pokusím sednout ..., už úspěšně protože jsem starej štramák a už to umím .. po těch pádech ... No, znova si podepřu ruce a vstanu* Gahaha ... *začnu syčet když po mě začne veverka běhat a mě to hrozně lochtá* Přestaň prosím! Nechci spadnout!!! *zhrozím se když klopítnu, protože už vím jak na to, nespadnu* Ha! *s veverkou běhající po mě a svírajíc se "bolestma" od lechtání odklopítám pryč*

*Přiběhne sem s několika senzibili a shinobii.* Takže všichni rozchod !!! Vše neobvyklé okamžitě ohlásit !! Jasné ?
ANO ! PANE ! *Ozve se sborově a hned na to všichni zmizí do všech směrů.*

Všimnem si Nomiho.

*Přiletí do Údolí konce a vedle ní se objeví Akuma.*

*zoberem kazekageho ktory je obviazany zo sebou*

*Odletí pryč.*

ležím tam bezmocně a jsem v komatu pak se proberu a cítím se bez síli

*Ojevím se tady*