Údolie konca

bež za ním Hiroto možno nechce bojovať choj *poviem mu a tým ho prezradím kde je*

*hm.. to je zmrd ani sa nepredstaví pomyslím si*

Aktyvujem suna suna nomi a pomoci pisku se premistim za jinej strom

*Zdá sa mi to podozrivé a preto sa vyparím do mojej skrýše*

dobre odešel *poznamenám že može prišt ku mne*

Tak nic no*odlitam ale jeste pred tym ti dam prstet

Sednu si a vytáhnu si z kapsy za kabátem svoje cennosti... prohlížím se a jsem docela šťastný, kolik toho už mám. Příště bude asi Kumo. Řeknu si s mírným úsměvem.

*chytím prsteň a dám ho do vrecka a približujem sa ku Hyotovi* hej čo to máš ? *spýtam sa a snažím sa tam nazrieť*

Ihned si to uschovám a vstanu když vidím že se přibližuje. Jsou to mé věci. Odpovím prostě.

Ehm mohl by si mi vrátit prsteň který sem ti dal je docela drahej a má velkou hodnotu ? *pýtam sa a pochybujem že vraví pravdu*

Nechal jsem ho v úkrytu.. zaklamu.

*otočím se chrbtem* ty mne budeš lhát ? Já ty prsteni cítim a taky cítim jeden u tebe *poviem kus naštvane*

Nech mi ho.. požádám.

on si fakt myslí že ich cítim *pomyslím si a tým zistim že klamal* takže si klamal že ano ? Ty rád kradeš že jo ? *otočím sa*

Nekradu! To je něco úplně jiného.

Tak mi ukaž ty veci začínaš byt divnej Hyoto *poviem nervoznejšie* stále jen lžeš tvuj život je jedna lož

Možná, ale proč se o to co dělám, nebo prostě o mě staráš ?

*nad jejiho slovami rozmýšlim a cítim se být odstrčen* já sem te chránil .. *povie smutnejšie a otočí sa mu chrbtom*

Chránil jsi mě, a teď chceš co?

aby si byl ku mne alespon uprimný chapeš ja jsem se zmenil už nejsem člen akatsuki nemám touhu zabíjet ale stále se cítim osamelý všichni mne nenavídí *povie lebo si to myslí a stale je otočený*

Nemůžu být upřímný k někomu, kdo je z nepřátelszjiné vesnice. Přeřeknu se, tak se rychle opravím.

*zareaguje na to lebo neni blbý* nemáš rád konohu ? Ty to bereš tak že keď som teraz člen konohy som iny a do akej vesnice patriš ? Fuj na tebe Hyoto ! *poviem a pomaly kráčam od neho ale nie rýchlo lebo som stratil aj jeho*

Otočím se, lehnu si na záda a nohy si přehodím přes jeden kámen takže je mám výš než hlavu pod kterou mám ještě zeložené ruce a dívám se na nebe. Možná lžu, ale ty moc vyzvídáš.

*pozrie na neho jedným okom a je tak napolo otočený* od teď neni medzi nami žiadne púto zapametaj si jednu vec *chvílu mlčim* nemám problem zabiť človeka *odchádza*

Myslel jsem že už nejsi vrah. Řeknu mu na to.