Hitsumaru*

Jméno : Hitsumaru
pohlaví: mužské
Věk: 18
vesnice: None
Hodnost: Nukenin
Sensei: None
Klan: Hyota
Kekkei Genkai: Hyoton
Povaha: Trochu arogantní, není zlý, zastánce dobra.
Vzhled : Vždy, podle profilového obrázku
Podstata: Suiton + Fuuton = Hyoton

Životopis: Hitsumaru se narodil v Kirigakure v klanu Hyota. Při jeho porodu jeho matka umřela tak, že zmrzla. Otec se z toho zbláznil a spáchal sebevraždu a všichni z jejich klanu (Hyota) za to vynili Hitsumara a ten pak žil v domovu pro sirotky. Jak tak čas plynul, Hitsumarovi bylo asi 5 a už se naučil ovládat KG svého klanu. V sirotčinci mu zakázali přístup protože si mysleli, že by mohl ohrozit ostatní v tom domě. ( v sirotčinci ) Hitsumaru se tedy přestěhoval k někomu do svého klanu, ale brzy zjistily, že jeho schopnosti přesahují jeho věkovou hranici. Teď byl sice ještě stále bezmocný, ale většina si myslela, že by po několika letech mohl být silnější a mocnější než vůdce klanu Hyota. Byl tedy vykázán i z jeho vlastního klanu a byl nějakou dobu na ulici. Živil se tím, co bohužel ukradl. Jednomu z jejich klanu se to už od začátku tahle situace nelíbila a proto si jednou Hitsumara vyhledal a utekl spolu s ním do jiné vesnice a to do Suny. To ale měl v plánu, jenže to proběhlo trochu jinak. Vzali se nějakou loď takže se dostali z Kiri kterou všude kolem obklopovalo moře, ale pluli špatným směrem tak místo do Suny, se dostal do Konohy která naštěstí je hned vedle Suny. Putovali tam spolu protože si mysleli, že zrovna tam by nemusel být nikdo ze jejich klanu a snad ani kdokoliv jiný kdo by jim znepříjemňoval život. Hitsumaru si k němu vytvořil cenné pouto, byla to jediná osoba na které mu záleželo. Od té doby co ho potkal, se začal i často usmívat místo mračení. Při putováním do Konohy toho docela hodně prožily, dokonce ho naučil i pár technik založené na jeho KG. Jednou když šel Horiyuki (tak se jmenoval) pro vodu k potůčku a řekl Hitsumarovi ať počká. ten na něj čekal ležením pod stromem. Hitsumaru následně usnul a když se probudil, nikde ho neviděl a tak se po něm šel podívat. Když došel na místo kde si šel pro vodu do potoku, našel jen jeho zakrvené mrtvé tělo, bylo mu jasné že ho někdo zabil ale nevěděl kdo. Hodně nad tím truchlil a v tu chvíli se v něm něco zlomilo... (nemyslím kosti ani nic takového ) už nebyl tak usměvavý, všechny ty úsměvy se rázem změnily na kamennou tvář a takhle se Hitsumaru tvářil nejčastěji. Došel tedy do Suny a tam žil úplně stejně jako tehdy v Kiri, ale více v bezpečí. Jenže h to tam nudilo, a byl tam jen krátce tak zase cestoval a tentokrát do Konohy. Neměl v plánu být ninjou, ale i tak se trochu školil a učil se nové techniky. V Konoze pobudul delší dobu a byl dokonce přijat za ninju po té, co zdejší viděli jeho schopnosti když pomáhal jedné rodině po útoku nějakých nukeninů. Byl zraněn a ležel v nemocnici, ale poté se stal geninem když mu bylo asi 10. Po roce a půl se stal chuuninem když mu bylo 11 a zjistil, že si tak aspoň vydělá. Pobul tam další 3 roky, ale pak šel nazpět do Suny kde se začal učit techniky Fuutonu. Bojoval s vějířem a později si pořídil vějíř místo se třema kruhy tak s pěti. V 16-ti opustil i tu vesnici a další rok putoval mezi těmihle dvěma vesnici. Jednou když byl poblíž Kiri, konal se na tuto vesnici útok. Stráže i sama předchozí Mizukage si mysleli že je spojencem útočníků což nebyla tak úplně pravda. Snažil se vesnici kterou ze všech nejvíc nesnášel i tak bránit a byl pod útokem obou stran. Nakonec byl Hitsumaru zraněn a po nějaké doby útočení na Kiri se útočníci stáhly a HItsumara z nějakého důvodu shinobi z Kiri chtěli na svojí stranu. Přidal se k nim ale kamufloval to, že je již z téhle vesnice a že se tu narodil. Předstíral že si nepamatuje jak se tu ocitl což v některých vzbudilo nedůvěru a stres. Na minimum jsem se snažil používat Hyoton aby nezjistili, že jsem z nějakého zdejšího klanu. Mizukage odstoupila od svého postu a ten byl volný. Hlásil sem se na něj, ale porazila mě osoba která se jmenovala Yuinkan. Zůstávat nadále ve vesnici pro mě nemělo smysl, a tak jsem zase odešel a potuluji se různě po světě.

Za mě určitě POVOLENO