Tsuchikageho Dům

*konecne sa trosku ukludnim a zacnem jest konece normalne v klude*

*Dal se na ni dívá. A když vidí, že pomalu dojídá, tak se usměje.* Jsem rád, že to to chutnalo, i když se mi to moc nepovedlo

ja zjem cokolvek *usmejem sa na Nomiho*

No.. Tak u mě to bude vždy jen to co jím i já, takže se neboj. *Usměje se na ni a pak se zeptá.* Tak co ? Zase po staru ? Ty postel, já gauč ? Nebo tak jako včera ? *Doufá v druhou možnost.*

Kde sa ti asi lepsie spi? *zasmejem sa*

Tam kde jsi ty. *Usměji se na ni.*

*po minute dojem veceru a poviem* Ach, teraz sa mi chce spat *usmejem sa ospalo*

Tak jdeme. *Vezme tě do náruče a rychle s tebou jde do ložnice.* Oyasumi Angel. *Lehne si s ní a políbí ji. Pak ulehne vedle ní a dá ji ruku na bok.*

//Musím jít :/ Ahoj a Dobrou noc ^^

*ked ma da na postel, pomaly zaspavam* //dobru

*Vzbudí se a je opět rád, že má u sebe ještě teď Angel. Otevře oči a dál leží a ještě trochu se k ní přitiskne a obejme ji. A s úsměvem jen dál leží.*

*Ked sa vzbudim, zistim ze ma Nomi obijma a poviem potichu* Nomi, si hore?...

Ano. *řekne ospale do polštáře.* Ahoj.. Děje se něco ? Nějaký zlý sen nebo něco ? *Začne ji hladit po bříšku tou rukou, kterou ji předtím objímal.*

Nie...*poviem potichu. Ked ma hladi po bruchu, zaboli ma trochu brucho* Au...

Co se děje Angel ? *Sedne si a trochu tě tím odkryje, protože máme společnou deku.* Něco tě bolí ?

Tto je v poriadku, len *scervenam a odkryjem ti brucho, ktore mam celé zjazvené*

*Dívá se na ty jizvy.* Páni.. Odkud je máš ? *Přiloží ruku k jejímu bříšku a už jen jemně hladí místa, kde jsou ty jizvy.* Taky jich pár mám, ale ne tak moc na jednom místě. *Dál se dívá a hladí, ale pak ji políbí a usměje se.* Zase se červenáš.

Um...*sčervenam a potom zosmutniem* zrazilo ma auto, ked som bola mala *spominam nervozne*

Tak já ti slibuji, že dokud tu pro tebe budu, tak se ti nic takového nestane.. O to se postarám.. *Usměje se a pak si ji dá na svou hruď a hladí ji po vlasech.* Je to jako bych byl ve snu, ze kterého se nechci probudit....

*scervenam po tych slovach a pokracujem v rozpravani* Popravde, zavinila som si to sama *poviem smutne*

A proč si smutná ? Tak na to dohlédnu já, aby si byla opatrná. Neber si to tak a hlavně nebuď smutná.. Chci jen tvůj úsměv ne tvé slzy a smutek. *Dá ji trochu delší pusu a pak, když už se rty odtrhne, tak pošeptá..* A navíc.. tu budu pro tebe.

*ked to dopovie, trochu spustim slzy a silno ťa obijmem*

*Obejme ji taky.* Jen se vyplakej Angel.. I slzy někdy dokazují city... *řekne s úsměvem.* Protentokrát ti to dovolím, ale pak chci, aby si byla v mé přítomnosti šťastná, protože ti chci přinášet jen štěstí.

Hai...*slzy teču ako vodopád*

To je v pořádku.. Jen pokračuj.. Přijde mi, jako by si je zadržovala celé věky, takže to vše vyplač.. Od toho tu pro tebe jsem. *Dál ji objímá a hladí ji po zádech.*