Údolie konca

*koupnu do hitsumara tak jak nejtvrději umím, poté si pomyslím* Ubožák .. *znova do něj kopnu a podívám se na angel, když vidím co dělá, je mi jasné co musím udělat já, když na ní tolik Tsuchikagemu záleží*Tak dobře ... Sice nevím jestly to zvládnu, ale pokusím se o to *kleknu si k ní, svíma rukama chytnu ty její a začnu jí dávat částečky chakry, které by měly potlačit démona, potom ji k sobě lehce přitlačím a šeptnu* Prosím .. Udělej to pro něj .. *pousměju se*

*Vezme čelenku a pevně jí stiskne.* -Ona je původně z Konohy.. Co se jí tam stalo, že se jí vrátili tak zlé vzpomínky.- *Najednou si vzpomene.* -Ten sen !! Já sobec.. Nevyslechl jsem ji a teď toho lituji. Do háje ! - *Sáhnu do tašky pro obvazy, pomalu vytáhnu kunai z jejího ramena a začnu ji rameno obvazovat.* Co to děláš Angel ? Nesmíš mi tu vykrvácet.. Ty se se mnou vrátíš zpět do Iwy. Neumřeš tady.. To ti nedovolím. *Zaškrcuje ránu a a poslouchá její dech.* Ještě trochu dýchá, ale je to vážné. Ryuu ? Konoha je odtud nejblíže že ? *Podívá se na něj držíc Angel v rukách.*

J-já nevím ... a ano, konoha je odsud nejblíž ... *řeknu vážně* Ale tam se nevrátím .. *pomyslím si*

Promiň.. Někdy se znovu setkáme a popovídám si s tebou, ale teď jediné na čem mi záleží je život Angel, takže promiň, ale ukaž mi jen cestu do Konohy a já se tam dostanu. Prosím tě tady ne jako Tsuchikage, ale jako muž, který se bojí o život někoho koho má rád. *Podívá se na něj a vezme Angel do náruče. Ještě předtím zaškrtil dalším obvazem, aby to nemusel už držet.*

*J ... Já ... Nemohu tam jít ... *řeknu smutně* Kuchyose no jutsu !! *přivolám gamakichiho, kterej vás vezme do ruky* Běž ... Gamakichy! *Like a nurato, gamakichy začne skákat směr konoha*

(Napíšeš ty až tam doskáče ? )

*pomaly sa moj bijuu stahuje naspat*

Letim vedle vas a reknu nomimu ja jsem mel taky bijuu

Pomalu se probouzím na zemi a vidím, že je tu někdo další. (Maňásek. Přišel si až po tom, co jsem spal.) Moje tělo už je při normální váze tak ses trochu protáhnu, ale cítím naraženinu u žeber. Odrhnu si plášť a mám tam modřinu, o které nevím jak jsem k ní přišel. Pak si uvědomím, že mám rozřízlou kus kůže na zad i s plášťěm. Pomalým krokem jdu k jezeru, u jehož břehu vysedávám a dívám se na její hladinu.

*pomalu se probouzím, nevědomky jsem celou noc držel kunai, spolu semnou se probouzí i midori, která ihned někam odbíhá, já pomalu vstávám a protáhnu se* Dobré ráno .. Ryuu-kun *uchechtnu se a v tom mi zakručí v břiše* Gehehe ... Hlad ... *zamračím se a kouknu do země* Teď už se ale nemůžu vrátit ... Dal jsem si úkol .. Úkol že najdu svého bratra a stanu se tím nejsilnější shinobim světa! Dokážu všechno co budu chtít! Jen se nesmím vzdát ... Až ho najdu, časem se vrátím do konohy! A tam se stanu hokagem! Protože já .... Jsem Ōkami Ryuu! *nastavím palec a lehce se bouchnu do hrudy -Like Naruto* Doufám že na mě čekáš bráško ... Protože do konohy se vrátíme společně ....
*usměju se a v tom přiběhne Midori* Pomůžeš mi? *tak jen zavrtí ocasem, já se usměju* Beru to jako ano ... Asi bych se měl trochu umýt .. *pomyslím si a du pomalu k vodě, kde si po obličeji prsknu z dlaně vodu* Jak osvěžující *zasměju se a vstřebám do nohou chakru, rozeběhnu se po řece pryč z údolí ... a v duchu si opakuju jen jediné ...* nesklamu tě ... nii-san

vidim tam pár ľudí priskočil som ku nim pozdravil som sa a spustil Dobrý Deň neviete kade by som našiel akatsuki alebo vesnice ktoré by ma prijali ?

*neraguju na něj, protože zrovna probíhám kolem něj a jenom si říkám* Akatsuki? Ten kluk je snad padlej na hlavu ... Vždiť ty by ho ihned zabily ... A jen tak se dostat do vesnice? O životu toho asi moc neví ... Ale to já v podstatě také ne .. *pousměju se a odběhnu pryč*

začnem bežať za ním počkaj ma kričím za ním ak ma nepočká mačacie oko ho dobehne pomyslel som si

(Musíš si nejdřív nechat povolit postavu a techniky omg a já už jsem pryč..)

postavu už mám

*Přijdu a začnu se rozhlížet po okolí, jak mě to sensei učil*

*pomalým míhajícím krokem přicházím sem .... Docela hladovej a žíznivej .. no to mě nijak neznervózňuje .. ani mi to nevadí, protože při tréninku s narutem jsem byl na tohle zvyklej ... vždy totiž snědl i mé jídlo. Už je to pár dní co jsem pryč z konohy a pátrám po bratrovi .. bohužel beznadějně ... Co se dá dělat ... Alespoň že mám eště špetku naděje najít ho. Sám o sobě si myslím že jsem cílevědomí, a vím co udělat .... To proto ho hledám, musím mu říct co se za tu dobu událo, Midori vyleze z váčku, kterej sem koupil speciálně pro ní. Kdybych tak byl veverkou, měl bych od všeho pokoj, a jenom bych si spal ve váčku nějakého trouby co jí krmí tak jako já, Midori ale začne čmuchat, seskočí na zem* C-co se děje? *vypadalo to, jako by cítila nějakého známeho, nebo někoho podobného jejímu známému, rozeběhla se a tak jsem běžel za ní, koukal jsem na zem a né před sebe, a v tom se to stalo ... Narazil jsem do Akumi. Co to dopr.,podíval jsem se na něj když jsem padal k zemi a vyvalil jsem oči* N-nii-san ... *pousmál jsem se a dopadl na zem, bleskurychle jsem vyskočil a obejmul ho, položil jsem si hlavu bradou na jeho rameno a pousmál se* Mise splněna ... *šeptl jsem s úsměvem*

*Jakmile do mě nějaký baka drcne, vytáhnu kunai a instinktivně jsem se snažil svého nepřítele zasáhnout, ke svému překvapení jsem však zjistil, že to není nepřítel, kterého bych dokázal bez pocitu provinění zabít.*nii-san.*upustím při svých slovech kunai, který se cinknutím a zábleskem od zapadajícího slunce dostane až k zemi* Já myslel že už mě máte všichni za mrtvého.*řeknu při pevnm stisknutí svého bratra* Jak se má máma?

Nó, popravdě nevím jak se máma má, a nevím ani jak se má táta. Po návratu do konohy jsem se po tom co mi řekly uzavřel a neviděl je od té doby. Nikdy jsem tě neměl za mrtvého, a nakonec jsem se tě asi před týdnem vydal hledat. Stýskalo se mi, bráško. Nikdy jsem nad tebou nezanevřel, a vždy jsem věřil že tě najdu! *do očí se mi nahrne pár kapek slz, ale rychle je utřu a odtrhnu se od tebe, v tom mi na rameno vyskočí Midori, a já jí lehce poškrábu na nose. Heh, asi se chce seznámit* Heh .. Bráško, tohle je Midori, moje kamarádka .. Midori, tohle je můj bráška Akuma, o kterém jsem ti vyprávěl .. A vlastně, ty si to určitě věděla, když si mě dovedla až za ním. Děkuju ti. *usměju se. Dlouho jsem bratra neviděl, a to bylo vidět i na mé náladě, hrozně se mi po něm stýskalo, byl asi jediný z rodiny, koho jsem měl doopravdy rád ... Což jsem projevoval i na tom , že jsem ho vůbec šel hledat. I když byl někdy otravný, byl pro mě někdo, komu bych nikdy neublížil.*

*Jakmile mi bratr řekne vše, co jsem si od něj poslechl a pustil mě, všiml jsem si té přerostlé ocasé oblůdky*Jak jsi to myslel, ty už nejsi v Konoze? A proč? A co se tu v poslední době dělo? Řekni mi trochu více prosím, dlouho jsem nebyl mezi živými, byl jsem na temných a nehostinných místech...*začnu vzpomínat na techniky učení svého mistra, a na recept jeho oblíbeného jídla* Vypadá to že se toho dost změnilo, nii-san. Co nepřátelé? Sasu...umm... chtěl jsem říct jeden muž mi říkal o Aka něco... jsou opravdu tak silní?

Prakticky jsem konohu neopustil .. *ukážu na čelenku* Nic víc se nestalo, jen umím pár nových technik ... *řeknu vychloubavě a pousměju se* A co ty? Myslíš si že už si mě překonal? Můj malý bráško? *O.o, myslel jsem si že už se zlepšil .. ale držel jsem se svích snů že jsem pořád silnější než on ...* Sasu? *pomyslel jsem si a pak jen dodal, ke ... Věděl jsem to protože mi o něm Naruto vyprávěl, ale tvářil jsem se že o ničem nevím ..* Akatsuki? Ano, jsou opravdu silní ... a myslím že časem půjdou i na mě, kvůly tomu co je ve mě ..

Pche, vždycky jsem byl silnější než ty.*řeknu spíše s humorem, ale dost arogantně, abych jej trochu vytočil*Co máš v sobě? O čem to mluvíš?*Úplně jsem totiž zapoměl, že je můj bratr Jinchuuriki*