Tsuchikageho pracovna

Neustale trénujem, ale furd po treningu mam malo chakry *poviem smutne a taktiez polozim ti svoju hlavu na tvoje rameno*

Tak aspoň, že tak.. Nerad bych, aby si stále v tom domě na mě čekala a nudila se tam. *Vezme ji za bradu a zvedne ji hlavu tak, aby ji mohl políbit. Když ji pak dlouze políbí, usměje se.* Tak se mi zdá, že jen tohle mi stačilo, aby si mi zpestřila den.

O to sa neboj *po bozku s červenou tvarou sa usmejem na teba* Hned som štastná

To jsem rád.. A víš co ? Chceš někam zajít ? Nebo nechceš něco podniknout ? Už se mi nechce tady trčet. *Ještě jednou ji políbí a pak ji hladí po tváři, protože je červená.* Opět jsi nádherná Angel.

*sčervenám ešte viac potom* Noo, co by si chtel delat? *pytam sa ta s usmevom*

No já nevím... Cokoliv, kde by si se mnou byla i ty, protože teď nemám náladu s nikým jiným než s tebou být kdekoliv by si jen chtěla. Klidně můžeme i rovnou domů.. Budu akorát rád, kdybych zase viděl svůj dům.. Kancelář mě omrzela. *Usměje se na tebe.*

//Promiň.. Pomáhal jsem mamce

Tak jo, možeme isť domov k tebe...Veď si určite vyčerpaný *usmejem sa na teba a pohladim ta po vlasoch*

Tak fajn.. Tak jdeme. *Přijde ke dveřím a otevře jí je. Když vyjde, tak jde rovnou za ní a z hradu je přímo vedle ní.*

jo *pomaly smerujeme spolu az domov*

*Přijde sem, zasedne k papírů, a pracuje.. Někde uvnitř doufá, že tu nebude muset trávit kupu času.*

*Po chvili sa vratim z Nemocnice sem a zaklopem na dvere. Po chvili cakam, ci sa ozve Nomi*

*Uslyší zaklepání.* Dále..

//Promiň. Nevěděl sem jestli se sem dostanu

*ked počujem Nomiho, vojdem dalej* Ahoj, nerušim ťa? *poviem potichu* //v pohode

Vůbec ne.. Pojď dál a posaď se.. Je ti už dobře ? Nebolí tě nic ? Jsi v pořádku ? *Ptá se starostlivě.*

Som v poriadku, len som vyčerpaná z toho, jak mi filtrovali krv *chytim sa za hlavu a zasmejem sa*

Mám tě odvést domů ? Tady už stejně asi nebudu pracovat, takže můžeme jít klidně domů. *Vstane usměje se na ni a přijde k ní a políbí ji.* Tak co ?

Heh *zasmejem sa znovu* ale ved maš tu ešte dosť papierovania, jak vidim *usmievam sa*

Ale tvoje bezpečnost a má starost o tebe je větší. *Usměje se na ni a pak ji šetrně obejme.* Já jen nechci, aby si se tu unudila k smrti.

*obijmem Nomiho aj ja* Ja som taktiež ninja, o mna sa neboj *zrazu mi zaškrká v brušku a sčervenam od hamby ako obvykle*

Co se zase červenáš ? *Pohladí ji po tváři.* Půjdeme domů a cestou koupíme třeba rámen. *Usměje se a pak narazí a to, co řekla předtím.* Jsi shinobi, který byl nedávno připojený k přístrojům, které mu brali krev a tím pádem jsi trochu vyčerpaná. A proto se o tebe bojím...

Ach, len mi zavrčalo v brušku *tentokrat sa potichu zasmejem* -Zázrak je, že žijem- tak jo...

Tak prosím slečno. *Otevře dveře a ukáže ven, když potom projde, následuje ji očima a potom jde za ní a chytne ji za ruku a jdou do ulic.*

Tak jo *ked ma chyti za ruku, prepletiem si prsty s Nomim v ruke*