Nemocnice Iwagakure

*Přijde sem s Angel v náruči a hned je u něj pár doktorů, kteří si ji vezmou do parády na pokoj, ale mě nedovolí tam jít, takže čekám až na to, co řekne doktor.*

*zacnem mat strašnú bolesť v celom tele a nakoniec z bolesti zacnem kricat*

*Nakoniec zakričim* Nech mně být!! *vytiahnem z vrecka rychlo kunai a zapichnem do seba do brucha*

*potom omdliem do bezvedomia*

*Když uslyším křik, měl jsem pocit, že mě nezastaví ani armáda, abych vtrhnul do toho pokoje. Nakonec vykopnu dveře a vejdu do pokoje.* Co se s ní děje ? Co jí je ? *Uvidí krev a pak , že omdlela, tak se k ní chce dostat, ale tři doktoři ho drží, aby se k ní nedostal.*

*po niekolkych hodinach sa preberiem s obväzmi a som pripojená na infúziu* -Takže mi filtrujú krv- *pomaly za pozerám okolo seba a snazim si spomenut, čo sa stalo*

*Když bylo po operaci a všech možných kontrol, konečně mi povolili jít do pokoje. Když tam vejdu nejprve se jen posadím vedle a vezmu ji za ruku. Nevím zatím, jestli je už vzhůru nebo ne.*

*potom si uvedomim, ze mi niekto chytil ruku a otocim hlavu na druhu stranu a uvidim Nomiho* Nomi... *zo štastia sa mi spustia slzy*

Angel... *Odsune židli na které seděl jde na kolena a nakloní se k ní a kouká se jí do očí.* Copak mi to pořád děláš ? *Ukápne mu několik slz a ještě několik jich vypustí, ale pak se usměje, ale nepřestávají mu téct slzy.* Jak ti je ? Jak se cítíš ?

Už lepšie *potom sklonim hlavu a poviem* Nomi, je tu niečo, čo bys i mal o mn vedieť *trasú sa mi ruky od stachu*

Povídej prosím.. Ono je snad ještě něco, o o tobě nevím ? *Ruku stiskne trochu víc a pak si ji přiloží k ústům a sem tam můžeš na ruce ucítit mé slzy.*

Um...ja...ja *začnusa mi tlačit slzy* ...Mam rakovinu...*začnem sa od strachu triast,ako to Nimi prijme*

*Sice ho to hodně překvapí, ale pak se to snaží přijmout a tak se jí snaží uklidnit.* Jak už je to dlouho Angel ? A je to hodně vážné nebo se s tím dá ještě něco dělat ? *Dál ji drží za ruku, kterou si tře o tvář a sem tam ji políbí.*

Je to dlhý príbeh *poviem potichu* od narodenia som chorá. Mám rakovinu krvi....*začnem si utierat slzy aby som sa ukludnila*

To je v pořádku.. Tohle mi stačí Angel... A co mohu udělat já, abych ti mohl pomoci tohle překonat ? Nechci vždy jen takto přihlížet jak se trápíš. *Sám ji volnou rukou utře slzy a dál se na ni dívá.* Je mi to líto.. Angel.

Mne je jedno, aká je tá bolesť vo mne veľká. Ale to, že mi nezbýva moc času *rozplačem sa znova a rychlo sa snažim utajiť slzy, aby som Nomiho netrápila*

Času ? *Ptá se vystrašeně.* -Takže se s tím už nedá nic dělat ?- *Sklopí hlavu, ale pak se opět podívá na Angel.* No.. To budu muset zařídit, aby si zažila vše, co jsi kdy chtěla Angel.. A navíc.. Nedovolím ti jen tak si odejít.. *Pohladí ji po tváři a pak si opře čelo o to její.*

*ked oprie čelo o moje, Pozerám sa Nomimu priamo do oči* Gomenasai *potichu poviem*

Za co se zase omluváš Angel ? Já se na tebe za nic nezlobím.. Jen mě trápí to, že trpíš takovou bolestí a že mi tady nyní říkáš, že tu nebudeš moc dlouho, jen mi to přijde......nečestné.... *Opět mu začnou téct slzy.*

Preto sa aj ospravedlňujem...Gomenasai, za to že som ti teraz spôsobila bolesť *obíjmem ťa*

Bolest ? Kdepak... Ty mi nikdy bolest nezpůsobíš.. Toto je lítost.. Lituji toho, že nemohu nic udělat a jen tak nečinně přihlížet tomu, jak tě ztrácím.. Je mi líto toho, že mám omezený čas s tebou.. Věř mi.. Tohle není bolest, když s tebou chci prožít jen radost. *Položí ji ruce na záda a přitiskne si ji k sobě.*

Nie, je to naopak, Nomi *sklonim hlavu* Ja som tou mojou bolesťou niekoho zabila *poviem s vážnym hlasom*

Jak to myslíš Angel ? Pověz mi aspoň něco Angel.. Když ne všechno. *Dále ji drží ruku, ale teď ji jen pozoruje.*

*so sklonenou hlavou zacnem rozpravat* Vieš, ja som sa nenarodila v Konohe....Narodila som sa uplne inde *poviem potichu* Zila som so svojou mamou, otcom a sestrou...Mama zomrela na tu isty rakovinu ako ja. Otec sa zabil a sestra bola zavrazdena...Otec sa zabil kvoli mne *poviem s placucim hlasom*
/musim ist :/ dobru