Ulice Konohy

Klon ho uslisi*vsak pockej ja te roztraham na sr*cky*rve jak kdyby patril do blazince

Jo, ty jsi určitě ten člověk, za kterýho jsi se představoval..

Vzdychne a pak uz tam jen zbyde pisek

*Na ulici vytvorí jednu pečať a z rukáva jej vybehne niekoľko menších a väčších hadov, ktorí sa rozlezú po okolí* čím viac, tým lepšie.. Musím si dať na dedinu väčší pozor.. *zamračí sa, pretože nebude mať s dedinou žiadny kontakt* Tss.. *zasyčí a rýchlo smeruje ku bráne*

*zmizne pomocou prstena*

*odídem*

*pokracujeme tadeto a nevidno Nam do tvare mame na sebe slamene klobuki a postupujeme pomaly po Konohe*

*pomaly tadeto kračam cítim sa dobre a obzeram si vesnicu ľudia si ma obzeraju kedže ma nikdy nevideli a stále sa obzeram*

*stále sa nechá tiahnuť*

*zastaví se před domem ze kterého je slyšet hudba* tak šup, píj ať ti ta zábava jde líp

*zamrnčí a otvorí fľašu, ktorú jej dal Angel do rúk v pracovni. Ovonia ju* Fuuj.. Ja to piť nebudem..

nedělej vlastu a pij *řekne a otevře svoji*

Alee.. Vrrrrrrr.. *začne sa rozčuľovať a má chuť tú fľašu tresknúť o zem*

no jen pij *řekne se smíchem nad jejím chováním* jednou za čas se snad můžeš chovat jako holka tvého věku *usměje se*

To však neznamená, že hneď musím chlastať.. *priloží si fľašu k perám a napije sa. Ostane úplne bledá, keď to prehltne a postupne naberá jej tvár červenú farbu*

eště trošku *řekne a začne o sebe klopit z té své, uvědomí si že jí dal ten silnější alkohol, ale nechá to tak* dva loky a jdem dovnitř

*poslúchne ho a znova sa napije z fľaše. Tentokrát trochu zadrží dych, aby tú ostrosť moc necítila. Zatvári sa ako keby umierala a zavre fľašu*

no a ideme dovnitř *usměje se a otevře ti dveře, není tam nic vidět lebo tam září světla*

*zjavím sa tu a vykašlem krv* sakra čo to bolo Madara Uchiha to neni možne !!! *kričím na ulice*

*odídem rýchlo do udolia lebo mám divny pocit*

Ryuu Ōkami

Po dlouhé době opět v konoze, bezvládné pohublé tělo, mrtvý a chladný výraz, úplně změněn tím čím jsem si prošel, bez bratra, o kterém zase nevím kde je jsem procházel ulicí, měl jsem hlad a žízeň, bohužel jsem neměl peníze ani na chleba, koukal jsem nad sebe a říkal si proč tak krásný svět, tvoří něco tak uboze zlého. Hvězda za hvězdou, svítili mi na cestu místo lamp a já jsem v klidu procházel dál, chvilkama jsem narazil na pár lidí, každý mě znal, i když jako úplně jiného člověka. I tak jsem měl ale náladu na nic, den byl šedivý, mrázl štípal až do kostí a já jsem tím vším musel procházet sám, bez kohokoliv, i bez té ubohé veverky která tam nejspíš někde už dávno umrzla, já ale pořád žiju, proč ale žiju? Proč všechno přežiju jenom já? Proč tu není můj bratr a nemrzne místo mě? Nebo matka a otec?! Tenhle život nikdy nebyl a nikdy nebude fér, právě proto žijeme, abychom k sobě nebyly fér, ale abychom se chovaly tak, jak se chováme, aby jsme byly těmi nejzlejšími a soutěžily mezi sebou, jakoby jediné čím člověk dokáže oponovat proti někomu jinému byla krutost, ale proč sakra? Asi je toho na mě moc.* Geh ... *povzdychnul jsem a vzhlédl k obloze* Naruto-Oneechan, co asi tak děláš? *pousmál jsem se a vtom kolem mne zavál přijemně teplý vzduch* Heh, asi něco opravdu správného, když takhle odpovídáš .. *Byla to náhoda, nebo mi vážně odpověděl? To bylo ale jedno a já se vydal vpřed. Po dlouhé věky žily tihle lidé blaženě ve světle, a nechávaly oddřít všechnu tu práci za ně shinobi, to ale skončilo, o to se postarám! Tohle jsou mé myšlenky, s kterýma se hodlám sdělit celému světu. Ano, někdy jsem vážně přeháněl, ale i tak, tohle vše bylo jako znamení, že můj čas jednou nadejde, a až se tak stane, budu připraven čelit všemu zlu tohoto světa, budu moct bojovat za své cíle a budu moct pomstít smrt všech shinobi světa, samozdřejmě těch dobrých .... Vlastně, všichni jsou v části zlý, ale v části také hodní ... Je těžké říct něco takového, a tak jsem toto téma nechal otevřené a pokračoval v cestě směrem k pracovně hokage*