Pracovňa Hokage

tss *zasyčím* prej obyčejnej shinobi *zavrčím a ani se nehnu, dál sleduju konohu*

Promiňte, ale o něco jsem vás žádal... *Trochu je naštvaný, protože ho už štve ta anarchistická povaha Konohy.* Pokud se jedná i o žádost vašeho nadřízeného, měl byste poslechnout.

*usměji se a spolu s úsměvem mírně natočím hlavu s vylezajícími zoubky* promiňte ale váše žádost se zamítá... tak se to myslím dělá ne? Nějaké jednání je mi ukradené

*s kľudom v tvári kývnem na Tsuchikageho* Tsuchikage, sadnite si. Oňho sa postarám neskôr, nechcem vás zdržiavať. Ospravedlňte jeho chovanie. *znova zavriem okno a tentokrát sa už posadím ku stolu*

*otočím se zpátky na konohu a vezmu si peříčko s kterým si začnu hrát v rukách.. ignoruji ostatní věci*

Žádost se zamítá.... WOW ! Tak takhle se mnou nezacházel snad nikdo když jsem ho požádal.... No co nadělám ? *Chvíli zůstává tiše stát, ale pak se posadí.* Tak dobrá.. Nebojte se, můj čas není omezený..Pouze má trpělivost, ale i ta někdy bývá velká. Každopádně.. Přišel jsem kvůli tomu, že asi jako jediný Tsuchikage nechci mít s vaší vesnicí problémy. Za celou historii se pobíjeli shinobi z našich vesnic, dokud nepřišla Aliance. Pokud vím, na alianci už dnes každý kašle a zase všichni jedou jak se jim zlíbí, ale já od vás potřebuji něco jiného. Nechci, aby to bylo spojenectví, protože spojenectví bývá kolísavé...Jen žádám o spolupráci. Co jsem slyšel. Hodně se Akatsuki zaměřují na vaši vesnici. Pouze jsem chtěl nabídnout, že pokud by u vás byly opravdu velké trable, přijdeme a pomůžeme. Máme skvělé stavitele. Budete mít poškozenou vesnici, pomůžeme. Budete mít trable s jinými vesnicemi, pomůžeme. Toto jsem přišel navrhnout. Samozřejmě můžete odmítnout, já si z toho nic nedělám. Dnes se nedá na každého spolehnout. Toto je čistě přátelská nabídka. Podle mě bylo krve z našich vesnic prolito dost a je tu více problémů než jen nepokoje mezi vesnicemi.

*pozorne si vypočujem tvoj návrh, pričom ruky položím na stôl a podopriem si nimi bradu* čím viac spojenectiev vytvorím, tým väčšia šanca pre Konohu. *zamyslím sa* Máte pravdu, Tsuchikage. Nepoznám zámery Akatsuki, ale presviedčali ma, že ich zámery nie sú zlé. Potom však netuším, prečo sa zamerali na Konohu, keď ich spoluprácu som rázne odmietla. To je však vedľajšie. Vypadáte ako čestný človek, preto nemám problém s vami spolupracovať. Jedinou podmienkou je to, že ak budete niečo potrebovať, chcem, aby to vaši shinobi preberali osobne so mnou. Nechcem, aby informácie išli cez niekoľko ľudí. Hlavne nie tu v Konohe. Je možné, že sa sem čoskoro dostanú špehovia, takže je nebezpečné informácie hlásiť niekomu inému mimo mňa.

Ať se tak stane. *Pomalu se zvedá a znova se ukloní* Bylo mi ctí Hokage. *Podívá se do okna, kde ještě stále sedí Angel. Už jen se skloněnou hlavou zakroutím a pak se usměji.* No.. Doufám, že mu dáte čočku i za mě. *Usměje se a jde ke dveřím.* Mohu odejít ? Nebo potřebujete ještě něco ?

Nemajte strach, Tsuchikage. Urobím si poriadky s nedisciplínovanými ninjami. *postavím sa zo stoličky a odídem od stola. V kancly mám už nový plášť, takže si ho zvesím z háčiku a oblečiem.* Ak nemáte vy žiadne požiadavky.. *nasledujem ťa ku dverám*

To doufám. Nevypadáte na to, že byste nechala někomu něco takového projít. *usměje se a pak odpovídá na druhou otázku
Mým jediným požadavkem byl váš souhlas k mému návrhu, takže už nic víc nepotřebuji. *Opět se ukloní* Doufám, že bude příležitost znova se setkat. *Pak když přijde ke dveřím Nami se optá.* Jdete též ? Ptám se jen, abych se nemusel loučit, když se mnou ještě budete.

Áno odchádzam. Konoha je veľkorysá k návštevám, takže vás pozývam na večeru.. Ako ospravedlnenie za neprijateľné chovanie jednoho z konožských ninjov.. *poviem a vypadá to, ako keby som to hovorila už asi 1000krát*

Rád bych přijal, ale jestli půjdete, tak pouze pokud přijmete pozvání ode mne. A také je to docela neslušné, abych byl já ten pozvaný, takže pokud se chcete omluvit, tak přijmete moji nabídku. *Usměje se a otevře ji dveře.*

Neslušné? Nepozerajte na to tak, že vás pozýva žena, ale človek s titulom Hokage.. Takže buď príjmete, alebo nie.. *pousmejem sa a vyjdem z dverí von*

Snažil jsem se aby to tak nevyznělo... Jen říkám, že tak či onak jste dáma vy a tím pádem vás musím pozvat já. Chcete se omluvit, tak přijměte a budu akorát rád. -Sním ? Či bdím ? Ona se usmála..- *Usměje se a jde za ní a zavře dveře.* Takže vaše odpověď ?

*povzdychnem si* Ste neodbytný a ja zase nekompromisná.. Ale dám vám návrh - jedlo zadarmo.. na účet starčekov z Konohy *uchechtnem sa, pretože tých starcov nemám vôbec v láske*

Vím...V dnešní době také kdo není, když se jedná buď o ženy na vysokém postu nebo u krásných žen. Já to mám o to težší, protože vy jste obojí, ale tak.. Kdybych se tu s vámi dále jen hádal, akorát bychom ztráceli čas, takže dobrá, přijímám. *Stoupnu si vedle ni.* Pokud vám to nebude vadit. *Pomalu zvedne loket.*

Eh, prepáčte.. Na niečo takéto nie som zvyknutá.. *dostaneš ma do rozpakov s tou rukou, ako to nedokázal už dávno nikto. Trochu zazmätkujem a vydám sa schodmi dole.. preč z budovy.* //ulice

*Skloní hlavu, protože si myslí, že je to jím.* -No jo no....- *Po chvíli zamyšlení nakonec jde, protože nechce Nami nechat na ulici.* Tak.. Veďte mě. *Trochu se usměji a už prostě jen přijde trochu blíž k ní.* To mi neříkejte, že se k vám ještě žádný muž nechval mile nebo slušně....Každopádně pokud je to mnou, tak nemusíte nikam chodit, já jednoduše půjdu, zlobit se nebudu. *Úsměv mu ani po tom nezmizel, ale stále to není nějaký radostný úsměv.*

*Zjavím sa v pracovni a zažnem svetlo. Úplne kľudne, akoby nič, prejdem ku oknu, ktoré otvorím a nastavím ruku k Angelovi* Vráť mi čelenku Konohy a vypadni odtiaľto..

*povzdechnu si, mezitím co jsem tu seděl, jsem pochopil že jsem se zachoval tak jak jsem neměl takže pomalu hledám čelenku kam jsem ji položil a přitom se otočím na nami* umm.. můžů jen říct něco na svou obranu? Neber to jakože se chci vymlouvat, ale... *zamyslí se* snad by to pomohlo odlehčit, prosím sedni si a vyslechni mě, vím že jako hokage jsi rozhodnutá a nejspíš nebudeš mít pochopení stejně jako zbytek uchiha klanu, omlouvám se jestli vadí že vás k němu přirovnávám *řeknu smutně a vytáhne čelenku kterou silně stiskne, přitom tajně doufá že se ho nami nedotkne*

*stiahnem ruku. Opriem sa o stôl a zložím si ruky na hruď* Si tu pár dní.. Hneď prvý deň som ťa žiadala, aby si so mnou nelietal.. Nepočúvol si ma.. Budiž, prežila som to.. Povedala som ti však, že ak ma ešte raz nepočúvneš, bude to mať následky.. Je neprijateľné, aby si sa takto správal k ďalšiemu kagovi, keď je tu kvôli niečomu dôležitému.. Ale dám ti šancu obhájiť sa, aj keď.. nemyslím si, že moje rozhodnutie to zmení..

počítám stím že se nezmění, ale aspoň bych chtěl zůstat jako tvůj kamarád? jestli to půjde *řeknu a celoudobu mluví a bude mluvit smutně* No jak víš tak jsem se narodil do klanu Rayto, je zde přísná poslušnost a netoleruje se jediné selhání nebo odmlouvání, trpěl jsem to dlouho, později se mi však narodila sestřička která trpěla stejně jako já, já sem se stím sice srovnal a nějak to přežíval, jenže moje sestřička to nezvládala tak dobře jako já a každou noc brečela do svého polštáře což mě trápilo a nejvíc mě trápilo když ji lidé kteří jí nešahali ani po palce u noh mlátili holí jen když chtěla poprosit o přidání jídla, u nás v klanu bylo přiděleno jen trošku jídla aby sme si vystačily i s troškou, jako je třeba ni né lok vody a sotva sousto tvrdé rýže. Bylo mi jí hodně líto a každý den kdy brečela do pošltáře sem se ji snažil uklidnit avšak nepomáhalo to. Postupem času sem jí dávla své jídlo a naučil se dlouhou dobu vydržet bz jídla a vody, avšak toto už se zbtku členů nelíbilo a nechtěli to tolerovat, proto si na sestřičku zasedli ještě víc, nejhorší bylo to že byla a stále je slepá, takže jí všechno to učení nešlo velmi dobře a díky tomu že jsem jí dával své jídlo ji začali mltit ještě víc *odmlčím se a uspořádávám si myšlenky, když o tomto mluvím bolí mě u srdce a snažím se zadržet slzy které chtějí ven* Už mě to opravdu štvalo a tak jsem se jí zastal když se do ní opět pustili, jeikož ze mě měli strach a nikdo se mi nechtěl postavit, nevím jestli to bylo tím že jsem byl synem vůdce klanu nebo tím andělem co mám v sobě. NO každopádně přitvrdili i na mě. Já už měl plné zuby jejih rozkazů a všelijaké jejich buzerace a tak jsem začal jejich rozkazy ignorovat a považovat je za zbytečné. Nikdo však netušil že se jim nelíbí že mám býtnovým nástupcem vůdce klanu a tak se proti otci vzbouřili. Byl nucen uspořádat souboj všech kandidátů, souboj sem sice vyhrál, ale i tak jsem byl nechtěným nástupcem. Anděla v sobě sem ještě neovládal a nějak se mu povedlo dostat ven a všechny tam vyzabíjel, jen některé nechal naživu. Poté jsem utekl a svou sestru sem od té doby nikdy neviděl cožmě mrzí. A asi díky tomu sem si vytvořil imunitu proti rozkazům, radš mám když se člověk zachová mile a poprosí. *řeknu a vrátím se k tsuchikagemu* velice se omlouvám za své chování před tsuchikagem, jestli je to vaše žádost půjdu se mu osobně omluvit a případně se hlásím i pro nějakou sebevražednou misi, pokud budu moci zůstat a případně se stebou dále přátelit, jestli by byla možnost se vám omluvit nějak ihned, rád to splním, ať už třeba jídlem nebo pozváním na něco k pití *dopovím*

To mi je ľúto, čo sa v tvojom klane udialo, ale mal si rátať s tým, že keď sa pridáš ku dedine, budeš musieť rešpektovať rozkazy nadriadených a aj samotnej Hokage.. Občas je to proti srdti, ale tu ťa nikto nebije, ani ťa nenúti hladovať.. Disciplína je základ dobre odvedenej práce.. A tú ja v Konohe požadujem.. *potom potichu zamrnčím* Tsuchikagemu sa, samozrejme, ospravedlníš.. Ak sem príde ešte.. *na otázku o pozvaní nereagujem*

*přikývnu* chápu, omlouvám se, nebyl jsem nikdy v žádné vesnici, neznám pravidla, chtěl bych vás poprosit jestli by jsi mi mohla pomoci, třeba si mě vzít do vyuky a pomáhat mi, opravdu se omlouvám, mohla by jste jako menší omluvu prozatím příjmout skleničku a nebo něco na jídlo? *zeptám se a doufám že aspoň jedno příjme*

Nemám čas na ďalšieho kvázi/y (?) učňa.. Sekírovať ťa však môžem hocikedy.. *oknom sa sem priplazí had, ktorý mi predá odkaz. Začnem si ho čítať. Potom ho schovám ho šuflíku.* Práve som došla z večere, takže.. fľaša?