Údolie konca

Nie chcem ti povedať že ťa milujem*poviem*

Objevím se tady kvůli Deidarovi. Sakrá! Ještě jsem něco chtěl... řeknu si pro sebe.

*příjdu do údolí a stojím pod oběma sochama, něco si zabrblu na urážku obou soch a vyskočím na hashiho hlavu kde se usadím*

*lehnu ssi na záda a dívám se na oblohu*

Jako bych ho znal... je mi povědomej. Řeknu si tiše pro sebe s pomyšlením na něho.

šeptání, způobuje nepochopení, to způsobuje boj *řeknu, lebo ho díky zvýšeným smyslům slyším*

Eh-? Co? Zazmatkuju a přihloupě se usměju.

slyšels, neopakuji se *řeknu a dám si ruky za hlavu*

*zývnu si*

*zaballí se pod křídla které se mu oběví a zavře oči... avšak nespí, jeho temná část anděla mu spánek nepovolí*

Nemůžu přehlídnout jeho mohutná křídla. Tak sem se nemýlil. Řeknu si znovu pro sebe.

je to neslušné *zabrblu, ale tak aby si mě slyšel*

Hele... nesylšel jsem co říkal. ...co je to za křídla? Zvídavě se ho ptám a už zase sedím a sleduju jeho křídla.

andělská *odpovím mu*

Andělská? Jsi Anděl? Zeptám se na další otázku.

já ne, to co je ve mě je *odpovím mu*

Aha... jaké to asi je, v sobě mít cizí duši?

ještě něco? *zeptá se a je mu mírně zima tak se lépe zamotá do křídel. stále má zavřené oči*

Eh- né. Řeknu mu na závěr. Pak přejedu myšlenkami jinam. Musím ho najít. A on mě pak za ním dovede a vezmu si to zpátky... Promítám si v hlavě téměř nemožně splnitelnou věc.

*mlčí*