Údolie konca

Ryuu Ōkami
*přiběhnu na místo, zastavím se a kymácím se, jako kdybych bojoval sám se sebou a poté se podívám na své zakrvácené a přitom křyšťálově zářící ruce od slz, jak v duchu, tak na mích rukou se střetávaly mé 2 polovičky, rozeběhnul jsem se k Hashiramově hlavě, po chvíli jsem stál na hoře a mohl jsem si konečně sednout, nakonec jsem začal mluvit* Heh, Ohayoo, Hashirama-sama, je mi trapné to takhle říkat, ale uctívám vás a jste- *zkrat, křik na celé údolí, nakonec promluvil můj "Černý pasažér" (Dexter kopírajt madafaka bjáč )* To by už stačilo, dělá se mi šoufo .. *pousmál se a skočil "chakrovím skokem" na Madarovu hlavu, v letu se polovina mě svírala v strachu a druhá se smála a byla šťastná tím průvánkem ve vlasech, radovala se jako by nikdy neměl její život skončit, a jako by ona tvořila vše co by chtěla, chvíli po dopadu se pohodlně usadila a začala mluvit* Chacha, Ohayoo, Madara-Sama .. Víte, velmi vás uctívám a jste mím v- *skrat, po chvíli se ale vrací "černý pasažer"* Omlouvám se, to si má druhá stupidní polovička chtěla hrát ... *pousmál se jakoby nic* Ale dokončeme to, jste mím vzorem, proč? Protože ...
Bych chtěl být jako vy, uctívaný a přitom nenáviděný, známý a přitom doslova neznámí, vzpomenut v historii, zapomenut v přítomnosti, ale i tak, při vašem jméně naskakuje husí kůže, chtěl bych být takoví, jako vy, chtěl bych aby lidé při pohledu na mě brečely a škemraly o slitování ... Né protože jsem zlí, ale protože bych byl stvořitel jejich světa, a proto by mě uctívaly.
Proto vytvořím utopii, přez všechy překážky a smrti ... a proto se budu řídit těmito pár slovy ..
"Bez krve prolití nedocílíš obrazu svého."
"Bez boje nikdy nedosáhneš toho čeho by jsi potřeboval"
"Bez smrti blízkého nevytvoříš svět obrazu svému"
"Bez smrti nepřitele nikdy nedosáhneš svého cíle"
"A právě proto, jsem schopen splnit tyto pravidla, právě proto se stanu tím kdo tento svět dovede k nečemu lepšímu"
*říkal jsem to sebejistě, neznělo to egoisticky ani ironicky, tyto slova, skrývala mé pravé já, skrývala to pro co jsem se narodil .. A něco lepšho, skrývala to co se stane, všechno co jsem řekl jsem říkal z plna hrdla a tak to slyšela nejspíš většina v údolí, i tak jsem si z toho ale nic nedělal a nakonec jsem si zatleskal, poté jsem se hluboce poklonil a řekl* Děkuju za potlesk, milý "přátelé" *poté jsem se začal smát, akorát místo toho co říkal Grimmjow jsem říkal toto "Docílím utopie, docílím toho čeho budu chtít, vrátím zpět bratra, vrátím zpět midori, všechny co mi budou stát v cestě bez milosti zabiju, každého kdo bude říkat něco jiného nechám popravit! Ale co je hlavní, získám zpět Namine ..."*
*Nakonec jsem seskočil dolů ,kolem mě se utvořila vlnka vody při dopadu, vytáhl jsem z baťohu modrý plášť, celý od krve, dole měl ale modro-šedé plameny, nakonec jsem vykřikl* Nii-san ... Tvoje krev, je poslední zpomínka na tebe, proto tento plášť budu nosit .. Aby si viděl co vše pro tebe dělám! *znova jsem se psychopatický pousmál a vydal se k stromku opodál*

Ryuu Ōkami

*probudím se u stromu svírajíc v ruce plášť* Heh, trošku jsem se prospal ... *řekl jsem s usměvavím výrazem a promnul si oči, vsal jsem a obléknul si plášť, najednou mi ale tělo zrmzlo, a začal jsem křičet, padl jsem na kolena a začal se tahat za vlasy, až jsem si jich pár vytrhl, víčka jsem měl otevřená tak že mi oči málem vypadly z ďůlku, nakonec jsem stichl a uklidnil se, vstal a protáhnul se* Heh, to jsem se prostal ... *zasmál jsem se na celé údolí. Tohle nebyl nikdy můj styl, ale po tom co se stalo, se kus mě uzavřel, a nový kus se naopak našel, a právě proto jsem se choval tak podivně, to ale nevadilo ničemu, alespoň v mém myšlení ... Zůstávaly mi tam ty nejdůležitější osoby ... Rodiče, bratr ... A Namine, i tak jsem ale nebyl šťasten z tohoto stavu, podvědomí se bránilo ale černý pasažér mě ovládal, nakonec jsem se vydal k vodě, kde jsem se posadil, posadil jsem se na okraji řeky a díval se do svého odrazu, odrazu s modrýma očima, i když jsem  teď měl oči krvavé, nakonec jsem si do dlaní nabral vodu a promnul si s ní oči a celkově omyl obličej, najednou jsem uslyšel pohyb na stromě a zakřičel* Kdo to je ?! *rychle jsem vyskočil na nohy a ihned jsem tam hodil jeden kunai, k zemi padl malý ptáček, já se jen pousmál a pomalým krokem se vidal k němu, vyzvednul jsem ho nad sebe a silně zmáčkl, všechna jeho krev z něj vytriskla mě přímo do úst, měl jsem ho i po obličeji, ale nijak mi to nevadilo, při dotyku s tou krví mi narostly menší tesáky* Heh .. Konečně jsem pochopil jméno našeho klanu .. *pousmál jsem se a ptáka hodil na zem, oblíznul jsem se a opřel o tentýž strom s kterého jsem ptáka sestřelil*

Ryuu Ōkami
*Ucítil jsem záchvěv chakry a tak jsem aktivoval Ōkami no me, v tu chvíly jsem jí uviděl, tu na které mi tolik záleželo a i tak se tahala s tím dívným cápkem ... Nevěděl jsem co říct a tak jsem neříkal nic, ani jsem se na ní nepodíval, snažil jsem se dostat k velení a vykopnout "černého pasažéra", ale bohužel to nešlo, byl silnější než já ... A mě už sil nezbývalo ..* Heh, na tohle jsem čekal .. *zašeptal jsem  a pousmál se* Zdravíčko, dlouho jsme se neviděly *řekl jsem stojíc mezi sochama, to co jsem zakřičel se rozlehlo po celém údolí. To co jsem říkal jsem vlastně říct nechtěl, ale vztek ze mě vycházel, než se usměrňoval... Byl to zajímaví pocit, snažit se jí vše říct a přitom jí říct něco hnusného, a něco o tom že bych jí měl ublížit, po tom co ona udělala mě, ale i tak jsem to neudělal, dál jsem stál jako socha, představoval jsem si že mezi těmito 2. sochama já, také jako socha a snažil se jim dát pěst, abych tady stál, aby mě každý uctíval a aby mnou nikdo neopovrhoval, byl to vážně dobrý pocit, a přitom pocit u kterého se mi chtělo zvracet, prostě jsem nevěděl co říct a tak jsem mlčel, shrn pocitů, všech těch pocitů a emocí ..*

Ryuu Ōkami
*čekal jsem tuto reakci, ale i tak jsem se nechal zasáhnout,odletěl jsem pryč, po chvíli jsem ale opět otevřel oči a pomalu vstal, stejně pomalým krůčkem jsem našlapoval, až jsem se dostal těsně k tobě, jak jsem řekl, tuto reakci jsem čekal a tak jsem se nijak nenaštval, a ránu jsem "negoval"* Dotáhneš? Zpátky do vesnice? Nebuď k smíchu ... Opravdu si myslíš že se tam po tom všem vrátím? *pousmál jsem se, přitom jsem tohle ale říct nechtěl, nikdy bych tohle neřekl, kdyby mě neovládal "černý pasažér", ,kvůly tomu jsem také nevěděl co dál, chtěl jsem říct spoustu slov, o tom co k tobě citím, ale nešlo to, nedostal jsem se ke slovu, kvůly němu ... Ale to už každý ví, pořád jsem si ale říkal ... Já se nevzdám, Já se nevzdám! a právě proto se musím dostat ke slovu, právě proto musím ovládnout své tělo a říct jí všechno co chci.!