Pracovňa Hokage

(heh příběh tu je.. je to 500 let po válce)

//jáj ty klopeš xD
*začujem klopanie, preto natiahnem ruku ku kľučke a dvere otvorím. Ruka sa mi vráti do normálu a už si ruky len utriem do uteráku*

*příjdu ke hradu jak mi řekl had -to fakt nemůžu létat?- pomyslím si a jdu směrem dovnitř (kdyžtak hrej za nějaký ty stráže bo co)*

Heh .. Namine, kam si tak zmizla? *zeptám se ustaraně* (A kde prosimtě?)

/had: *plazí sa s tebou, takže stráže ťa automaticky pustia*

*výjde k nějakým dveřím a tak zaklepe*

Do pracovne, ako vidíš *usmejem sa a prehrabnem si vlasy. Sadnem si na gauč, pretože stôl mám na dve polovice xD. Začujem klopanie.* Ďaleej..

*vejdu dovnitř a rozhlídnu se po kanceláři* ummm (tak nevím co admini zmatkujou.. písali to na fb*

To je mi jasné, ale proč?

*Had sa rozplyne. Ruku si prehodím cez operadlo gauča a druhou kývnem Angelovi, aby si sadol do kresla.* Ryuu, nie som ako ty.. plná energie, potrebujem svoj kľud *potom sa znova pozriem na Angela* Ukážka tvojich schopností mi stačila.. Vypadá to, že sa budeš hodiť do špeciálnej jednotky zameranej na infiltrovanie

Aha .. No, tak já nebudu rušit ... *vyjdu před kancelář, zabouchnu a odejdu*

*sednu si na křeslo trošku jinak, přez jedno opěradlo si přehodím nohy a o druhé se opřu zády* infiltrace asi nepůjde, neumím lhát *řeknu*

*nechápavo sa pozriem na Ryuua, keď sa rozhodne odísť. Pokrútim hlavou a vrátim sa pohľadom kAngelovi* Stačí, ak budeš tichý zabiják.. Vytvoríš ostatným členom bezpečnú cestu na určité miesto. Oni sa potom už o ostatok postarajú.

umm myslím že tichá zrovna nejsem a ještě je tu jedna věc, mohla by jsi se mi prosím představit? nevypadáš starší než já, spíše ještě mladší a to je mi 18 *usměje se*

Vermi, že sa naučíš potichu zabíjať.. Stačí ti k tomu kunai *uškrniem sa a prehodím si vlasy dozadu, no aj tak mi znovu padnú dole* Som Namine Uchiha.. A je fakt, že sme rovnako starý, ak ti je ozaj 18.

říkám že neumím lhát a popravdě taky nemůžu *řeknu a usměji se, šáhnu si dozadu na záda a hodím k tobě peříčko, je jemné na dotek jako obyčejné* stačí toto?

*Pierko chytím. Ostrím koncom si pichnem do prsta, z ktorého kvapne na zem kvapka krvi. Usmejem sa* Myslím, že to bude stačiť, ak to splní účel. *s pierkom sa potom začnem hrať.* Čelenku som ti dala, zložku máš vytvorenú.. To by bolo asi všetko.

*peříčko po chvíli ztvrde a je tvrdé jako kunai a ostré stejně, poté se zase uvolní aby jsi si mohla hrát* když ono, nechceš něco dělat? já stejně nespím takže budu akorát někde bloudit bezcílně

Narozdiel od teba ja spím, ale ak by ti to nevadilo, mohol by si urobiť papierovačky *ukážem na prelomený stôl. Po zemi a na stole sú pomiešané papiere*

to si ze mě děláš srandu? já myslel že půjdem dělat něco normálního *řeknu když si prohlížím stůl* ale jestli je to jediná možnost.. jak se líp poznat, v dobrém smyslu řečeno

Niekto to urobiť musí *uchechtnem sa* Vieš čo, nechaj to tak. Papiere sú pomiešané a niektoré obsahujú tajné a cenné informácie. *zamyslím sa a pri tom zvážniem* Čo by si teda chcel robiť? *prášky prestávajú účínkovať, preto sa postavím z gauča a smerujem ku skrinke. Otvorím ju a tá je plná rôznych liekov a fľaštičiek.*

nevím *odpovím* něco zábavné* protáhnu se sdíc stále divně na křesle*

*Vytiahnem akési lieky a hodím si ich do úst. Zapijem ich vodou* Umm.. Zá-bav-né? *zopakujem po tebe, ale ja to vyhláskujem*

nebo snad neznáš slovo zábava? *zeptám se a zakloním hlavu*

*Skrinku zavriem* Nie, že slovo zábava nepoznám.. Pre mňa proste neexistuje